7. Brdský trojúhelník – MEMORIÁL VÁCLAVA ZAPADLÍKA

SOBOTA 6. ČERVNA 2009

Červnové sobotní ráno, mlha, chladno, ale nevadí! Ani tato nepřízeň počasí neodradila příznivce motocyklových veteránů účastnit se dalšího ročníku Brdského trojúhelníku, s nadsázkou nazývaného na počest dlouholetého člena KHV Praha – pana Václava Zapadlíka jeho memoriálem.


Jeden z Kytínských dvorů pomalu ožíval díky přijíždějícím účastníkům závodu. Není známo, zda je více přilákala chuť vyřádit se v brdských lesích, či vůně pečených buřtů, která se ze dvora linula díky jednomu z pořadatelů a několika příslušnicím něžného pohlaví, které přenechaly důležité debaty o motosvětě svým protějškům a pečlivě se věnovaly krájení chleba a rozdílení hořčice k buřtům, které s úsměvem na tváři rozdávaly evidentně hladovým příchozím. Po skvělém buřtovém rozjezdu byla provedena registrace, přidělena startovní čísla, posádky osedlaly své oře a společně se všichni vydali na místo, odkud měl být závod odstartován.

Nervozita na startu vrcholila v očekávání náročného brdského terénu, lišáckých úkolů, které na účastníky jistě čekaly na kontrolách a jiného nebezpečí v podobě divé lesní zvěře, či zarputilého cyklistického pelotonu, který se téměř pravidelně prohání brdskými lesy právě v den konání závodů a to ještě pokud možno v protisměru! Závodníci se měli tedy opravdu na co těšit. Moje role byla naštěstí jednodušší – člen posádky sběrného vozidla, inu dobrý pořadatel musí myslet na všechno!


Prostor startu již byl plný zvuku brumlajících motocyklů různých typů a stáří, od dědečků motocyklů přes roztomilé Babetky až po terénní motorku francouzského fandy toho klání Reného,kterému Brdy přirostly k srdci. Na trať jako první symbolicky vyjel pan Zapadlík a poté již se svého odmávnutí dočkal každý účastník, pěkně jeden po druhém, hezky za sebou! Konečně byl poslední za startovní čarou a závod začal!


Po nějaké chvíli i naše posádka nasedla do auta a vydala se po stopách závodníků. I v autě je to náročné, zatáčka sem,zatáčka tam, z kopečka do kopečka. Tímto smekám před každým účastníkem závodu. Byli jsme vlastně poslední z řady účastníků a na štěstí jsme nemuseli ošetřit žádné zranění, jen jeden motocykl byl odvezen do depa a dále jsme již jen dojížděli rozesmáté závodníky, kteří se opravdu setkávali na kontrolách s kuriosními úkoly a neméně překvapivým osazenstvem těchto kontrolních stanovišť. Ze spárů bezdomovců museli projít na příklad očistcem finančního úřadu, přes vězení a pracovní úřad. Jako v životě. Legrace po všech stránkách!


My jsme v průběhu naší jízdy mezi kontrolami několikrát potkali Reného, který nás udivoval svým optimismem a smyslem pro orientaci. Několikrát roztomile zabloudil, nechal se bez řečí nasměrovat správným směrem a ve finále přijel na to samé místo, ale po každé z jiné strany. To se mu povedlo několikrát,ale na konec nám zmizel z očí a my jen doufali, že jej v cíli potkáme živého a zdravého. Nezklamali ani cyklisté! Při sjíždění posledního strmého kopce na trase byli najednou před námi a statečně vedli svá kola do kopce, čímž se nám pletli do cesty. Vše dobře dopadlo a naše posádka dorazila do cíle, kde po průběžné kontrole bylo zjištěno, že závod může být ukončen beze ztrát. Účastníci byli unavení,ale spokojení. Vydali se ustájit své motocykly a po té byl v plánu přesun do blízké restaurace,kde čekaly zabíjačkové hody.


Ještě než se všichni pustili do hodování,proběhlo vyhodnocení závodu pořadateli a následné předání cen do rukou vítězů. Zlatým hřebem programu byla krojovaná královská družina, která pasovala maestro Václava Zapadlíka na krále království českých veteránistů. Poté se již z restaurace ozýval jen smích a zábava se rozeběhla v plném proudu, čímž se završil dnešní den, trochu pošmourný a deštivý, ale i tak díky organizátorům závodu plný legrace a zdravého soutěžení.
Díky pánové a dámy z Kytína! Jen tak dál!